Jste tady: Úvodní stránka > Články > Progresivní řízení: Stejně zatáčet, méně ale točit volantem

Progresivní řízení: Stejně zatáčet, méně ale točit volantem

17.10.2014

Jednou z technických zajímavostí platformy MQB skupiny Volkswagen je takzvané progresivní řízení. Co od něj můžete očekávat?

progres.řízení II

Při čtení testů aut se běžně vyskytují pojmy jako „přesné řízení“, „strmé řízení“ či „komunikativní řízení“. Co to přesně znamená, ale mnohdy nemají jasno ani ti, kdo tyto pojmy běžně používají. Jak to vnímám já? Zatímco strmost řízení lze exaktně vyjádřit převodovým poměrem ve střední poloze v součinnosti s poloměrem otáčení vozidla, zbylé dva pojmy jsou spíše subjektivního rázu. Ti co mají zkušenosti s auty vyráběnými řekněme před 20 až 30 lety budou tvrdit, že žádné dnešní auto nemá citlivé nebo chcete-li komunikativní řízení. Citlivé řízení bývalo dříve nedílnou složkou aktivní bezpečnosti. Vnímavému řidiči říkalo něco o vlastnostech povrchu, po kterém jede. Pokud řízení náhle zlehklo, bylo jasné, že asi nejede po hrubém suchém asfaltu… Dnes je tato vlastnost dost potlačena. Proč? Protože vozidla mají asistenční systémy jízdní dynamiky, které na vzniklý smyk zareagují dříve než řidič, a to včetně toho zkušeného. Citlivé řízení je totiž obyčejně méně komfortní. A dnešní řidiči se chtějí spíše nechat vést, než sami řídit…

Nicméně přesnost řízení ani dnešním autům nechybí. Naopak je lepší, než bývala v minulosti. Dle mého názoru má vozidlo tím přesnější řízení, čím lépe či čistěji vedou přední kola v oblouku takzvaně stopu. Zde se nabízí přirovnání k lyžím, nejlépe těm carvingovým. Ty také umějí vykroužit zcela čistý oblouk. Nebo ke kolejovým vozidlům. Jistě i proto existuje slovní spojení „vůz jede jako po kolejích,“ znamenající že má velmi přesné řízení.

Úplně nejpřesnější by řízení bylo v případě, že by zavěšení kol nepoužívalo žádné pružné členy, tedy silentbloky. Čím jsou silentbloky tužší, tím je větší předpoklad pro přesnější řízení. Přesnost řízení ale ovlivňují i jiné vlastnosti. Kromě geometrie přední nápravy je to kupříkladu hmotnost přední části. Čím je příď auta těžší, tím obtížnější je udělat řízení přesnější. I proto mají vozy Audi s podélně uloženými motory tu nejsložitější a tedy kinematicky nejdokonalejší přední nápravu.

Převod kontra poloměr otáčení

Řízení vozu je strmé, jestliže má vůz malý počet otáček volantu mezi plnými rejdy (dorazy). To je samozřejmě pravdivé tvrzení, byť ne zcela. Dám příklad. Máte vozidlo kompaktní třídy, které mezi plnými rejdy vyžaduje třeba jenom 2,5krát otočit volantem. Pokud ale bude jeho poloměr otáčení řekněme 12 až 13 metrů, pak jeho řízení nijak výjimečně strmé není. Důležitý je zde převodový poměr x:1. Měří se ve střední poloze a platí, že čím je číslo „x“ menší, tím je řízení strmější a naopak. To znamená, že řízení s převodem 14:1 je strmější než se 17:1. Poměr udává, o kolik stupňů musíte natočit volant (na jednu či druhou stranu) aby se přední kola vychýlila o jeden stupeň.

Problém je, že snižování převodového poměru a tedy zvyšování strmosti řízení má své limity. Řešením je takzvané řízení s proměnným převodem v závislosti na úhlu natočení volantu a potažmo kol.

Nic nového pod sluncem

Variabilní převod řízení není žádnou novinkou, úplně poprvé jej nabídla Lancia v roce 1984 u modelu Thema. Postupem doby se tento systém zabydlel v celé řadě automobilů a to jak s hřebenovým, tak maticovým řízením. Ale vždycky ve spojení s hydraulickým posilovačem.

S nástupem elektromechanických posilovačů byla snaha nabídnout to stejné také s nimi. Jedním z pionýrů v zavádění tohoto je koncern Volkswagen v rámci techniky MQB. Takzvané progresivní řízení zatím najdete standardně jenom u sportovních verzí jednotlivých modelů. Za příplatek jej lze mít třeba v Seatu Leon také v civilních variantách.

Jedná se o jakousi nadstavbu konvenčního řízení. Posilovač řízení v principu zůstává, pouze jeho krokový motor je silnější. Zcela nová je ozubená tyč řízení. Namísto hřebenu s konstantním rozložením příček po celé délce je zde použit hřeben, jehož příčky jsou ve střední části přímé, svírající s podélnou osou souměrnosti tyče méně ostrý úhel. Naopak v krajních polohách jsou příčky hřebenu výrazně zešikmené a zároveň zakulacené. Pokud by byly dostatečně dlouhé, tvořily by šroubovici. Při laickém pohledu proto hřeben vypadá, jako by jej někdo špatně vyrobil.

Konvenční kontra variabilní

Zatímco u běžného řízení VW Golf potřebujete k docílení stejného rejdu a tedy poloměru otáčení otočit volantem na každou stranu přibližně 1,5krát (tedy tři otáčky mezi krajními rejdy), je toto s progresivním řízením sníženo o půl otáčky na každou stranu, tedy mezi plnými rejdy o jednu celou. V praxi je tak stejný rejd (poloměr otáčení) dosažitelný s menším počtem otáček volantu.

Toho se docílí tím, že převod řízení je v krajních polohách výrazně menší než okolo středu a tedy řízení se s natočením volantu stává strmější. Přechod mezi převody je samozřejmě co možná nejplynulejší, přičemž se začíná měnit zhruba od šedesátistupňového natočení volantu na každou stranu. Největším oříškem při vývoji bylo vyhladit přechod mezi různě tvarovanou částí hřebenu, aby to nepůsobilo rušivě. Tady údajně pomohl právě elektromotor posilovače řízení. U hydraulických systémů to problém není, a to díky vlastnostem proudění kapalin v uzavřeném prostoru.